pl-Semináře pro vedoucí - listopad 2009

2011-02-05

A my vás sem nepustíme

Je středa deset hodin dopoledne. Přijíždíme k ukrajinské hranici. Celní a pasovou kontrolu Slováků máme za sebou a těšíme se, že brzo přejedeme i hranici na Ukrajinu. Je zde velmi málo aut, protože na Ukrajině řádí chřipka. Dokonce prasečí. Turisté sedí doma a přes hranici na Zakarpatí jezdí pouze ti, kteří se tam skutečně potřebují dostat. Přichází ukrajinský voják a ptá se:

"Máte povolení jet s tímto busem?"

Divím se otázce, protože s devítimístným volkswagenem jsem už na Ukrajině byl a žádné potíže nebyly.

"To vaše auto má devět míst, takže podle našich zákonů je to autobus, a pokud nemáte povolení, tak vás na Ukrajinu nepustíme."

Nastává zdlouhavé vysvětlování a přesvědčování. Dívám se na hodinky a je mi jasné, že budeme mít problém stihnout začátek konference, kterou na Zakarpatí pořádáme. Po zdlouhavém přesvědčování a vysvětlování jsme zaplatili nějaký poplatek a konečně můžeme jet. O tři metry dále přichází celník a vyštěkne (samozřejmě ukrajinsky):

"Co máte?"

"Nic nevezeme kromě roušek," říkám mu.

Koupili jsme tisíc kusů roušek kvůli chřipce pro přátele, protože na Ukrajině byly beznadějně vykoupené a navíc patnáctkrát dražší než je běžná cena.

"To není možné vézt!" vyštěkne celník podruhé a sebere pro sebe bez ptaní tři krabice roušek po sto kusech.

"Co ještě máte?" ptá se dále a nechá si otevřít zadní dveře auta.

"Kytaru není možné vézt. Bible není možné vézt."

Když se nás dost natrápil a sám už toho měl dost, tak důležitě rozhodl: "Jeďte."

Prošli jsme poslední kontrolou ukrajinského vojáčka a vyrazili do Mukačeva, kde nás netrpělivě čekal pastor Michail Balko.

Konference pro romské pastory a vedoucí

Tento výjezd se vyznačoval tím, že jsme na Zakarpatí měli semináře pro asi šedesát romských pastorů, vedoucích a služebníků. Tuto myšlenku mi vložil do srdce Duch svatý asi před dvěma a půl lety a nyní se začala uskutečňovat. Věřím, že česká církev má co dát. A protože jsme přijali, tak dáváme dále. Jádro týmu jasně vědělo, že máme jet. Od samého začátku jsme však měli velké problémy. Panika kolem prasečí chřipky způsobila, že z třináctičlenného týmu nakonec jelo pouze šest lidí. Poslední den před odjezdem jsem měl telefonáty, že jsme nezodpovědní a že jet nemáme. Co se však dá dělat, když víte, že jet máte? Jedině do toho vstoupit vírou a poslechnout. Nejzajímavější na tom bylo, že na Zakarpatí žádná chřipka nebyla a život tam běžel normálně. Nejeli s námi ani slovenští tlumočníci, kteří nás měli překládat do maďarského jazyka. Představa, že tam mám vyučovat svou chatrnou ruštinou nebo zkomolenou polštinou, byla strašná.

Nicméně Bůh položil na celou konferenci svou ruku a prožili jsme velmi požehnané chvíle s našimi romskými přáteli a mohli jsme poznat spoustu dalších. Vše se uskutečnilo v křesťanském ubytovacím zařízení v lázeňské vesnici Polana, která leží blízko Svaljavy. Začínali jsme ve středu obědem a končili v pátek obědem.

Téma seminářů: Budování skutečných vedoucích

Já jsem přednášel o základních principech vůdcovství a Stanislav Czudek o duchovním růstu. Na semináře přijal pozvání také biskup jejich církve Sergej Baljuk, který přijel jen na otočku až z Kyjeva. Jeho dva semináře byly motivující nejen pro Romy, ale také pro náš tým byly velkým povzbuzením. Jenom tak na okraj. Bratr Sergej Baljuk chce na jaře roku 2010 spolu s čínským evangelistou Salamonem přijet k nám do České republiky sloužit.

Na konferenci rovněž sloužil bratr Šoni Horvat, mladý koordinátor romské části církve, a konferenci uzavřel svým slovem požehnání bratr Michail Balko. Když jsme se loučili s vedoucími, tak padla otázka, zda v příštím roce v těchto seminářích budeme pokračovat. Odpověděl jsem, že máme v plánu pokračovat i v příštím roce. Celý blok seminářů by měl mít čtyři části a my jsme měli za sebouteprve první část. Řekl jsem jim, aby se modlili za to, aby Bůh dal na další konferenci v roce 2010 peníze, protože sami jako sbor to nejsme schopni financovat.

V pátek odpoledne jsme navštívili sbor v táboře Vělikije Lučki, kde měli modlitební setkání. Prožili jsme tam nádherné chvíle s našimi romskými přáteli. Zde jsme problém s překladem neměli. Znají nás i naši ruštinu, a tak pastor místního sboru Kolja Lakatoš nás hravě překládal do maďarštiny. Bratr Kolja je jeden z vedoucích, které finančně podporujeme. Po ukončení nám tradičně připravili pohoštění a po rozloučení jsme odjeli zpět do Mukačeva, kde jsme byli ubytováni v domě pastora Michaila Balka.

V sobotu odpoledne jsme navštívili sbor v Dombokach a setkali se s vedoucím tamějšího sboru Aladarem Lockovem a jeho manželkou. Bratr Aladar je dalším z vedoucích, které finančně podporujeme.

Třetí vedoucí, kterého sponzorujeme, je pastor Janek David z tábora Čomonín, který má se svou manželkou devět dětí. Měli jsme tam nádherné setkání s místními věřícími. Bylo vidět, že skutečně hoří pro Boha navzdory podmínkám, ve kterých žijí. V tomto táboře jsme nechali teplé ponožky, které pro tento účel upletly babičky z Dačic. Ponožky jsme, jak bylo v minulosti zvykem, nerozdávali, ale nechali jsme je místním vedoucím, aby je rozdali potřebným.

Čtvrtý bratr, kterého podporujeme, je pastor Šoni Horvát, který nás věrně doprovázel při všech akcích. Šoni je přímým pomocníkem bratra Michaila Balka a koordinátorem práce mezi Romy na Zakarpatí. Modlíme se za to, abychom pro Šoniho mohli sehnat finance na celý jeho plat, což by bylo asi 9 000 Kč měsíčně. Toto je však pro nás docela velké sousto, proto musíme spoléhat na to, co Bůh skutečně chce, a ne na to, co vidíme my.

Chlapeček z tábora Čomonín

V neděli dopoledne jsme navštívili ukrajinský sbor ve městě Tjačiv, kde slovem posloužil bratr Stanislav Czudek z CB Karviná. Večer nás čekala poslední služba v hlavním táboře v Mukačevu, kde se shromáždilo necelých dvě stě lidí. Po této bohoslužbě jsme se vraceli zpět do naší republiky. Přes hranice jsme tentokrát projeli docela rychle.

Tento výjezd byl po všech stránkách velkým požehnáním. Nejenže jsme mohli zaplatit celý seminář, ale přivezli jsme podporu pro zmíněné čtyři bratry: Kolja Lakatoš z Luček, Šoni Horvat - koordinátor romské práce a pastor sboru ve Svaljavě, Janek David z Čomonina a Aladar Lockov z Dombok. Finanční podpora skončila u bratra Ivana Surmaje ze Seredně, protože pominula potřeba této podpory. Celkově jsme přivezli necelých sto tisíc, což je obrovský zázrak. Je to největší částka, kterou jsme v historii naší služby na Zakarpatí přivezli. Tímto chci poděkovat všem sponzorům a dárcům. Věřím, že vám to Bůh ve všem vynahradí. Hlavním sponzorem seminářů byla třinecká firma Walmark.

Na tomto místě bych chtěl upřímně poděkovat překladatelům, kteří nám překládali skripta. Skripta do maďarského jazyka přeložil, nechal vytisknout a svázat bratr Juraj Kohut z CB Levica; skripta do ukrajinského jazyka nám přeložila sestra Iryna Rajcová, která je členkou našeho sboru. Jsme vděčni za jejich službu.Také děkuji všem, kteří se za tento docela náročný výjezd modlili. V neposlední řadě poděkování patří všem babičkám z klubu důchodců v Dačicích, které upletly teplé ponožky pro naše romské přátelé. Věříme, že v tom budou pokračovat.

Jak už jsem napsal, modlíme se, aby tyto semináře mohly v příštím roce pokračovat. Rovněž zde vyvstala potřeba vyškolit romské lektory v oblasti prevence nemoci AIDS. Pastor Michail Balko nás prosil, abychom jim v tom pomohli. Pokud to Bůh požehná, tak bychom v rámci jarního výjezdu jeli spolu s Tomášem Řehákem. Celá záležitost však není vůbec jednoduchá, protože připravené prezentace je třeba upravit na ukrajinské poměry a přeložit jak do ruského, tak do maďarského jazyka.

Děkuji vám za vaši přízeň.

Slavoj Raszka