pl-Pouštěj svůj chléb po vodě

2010-03-31

POUŠTĚJ SVŮJ CHLÉB PO VODĚ

Pouštěj svůj chléb po vodě, po mnoha dnech se s ním shledáš. Rozdej svůj díl mezi sedm, ba i osm, nevíš, co zlého se na zemi stane. Jestliže mraky se naplní, spustí se na zemi déšť; jestliže strom padne k jihu či na sever, zůstane na místě, kam padl. Kdo příliš dá na vítr, nebude sít, kdo hledí na mraky, nebude sklízet. Jako nevíš, jaká je cesta větru, jak v životě těhotné vznikají kosti, tak neznáš dílo Boha, který to všechno koná." - Kazatel 11,1-6

Milí přátelé,

po nějaké době vám chci opět napsat o tom, co se děje na Zakarpatí mezi Romy. Jsem přesvědčen o tom, že pokud Bůh stvořil Romy, tak se nespletl. A jestli nás Bůh posílá do celého světa sloužit evangeliem, tak to znamená, že máme sloužit i jim. Jejich cesta za Kristem není vůbec lehká, a ďábel udělá vše pro to, aby tuto službu zastavil. Nemají svou zemi. Na mnohých místech částečně ztratili svou identitu, jako například Romové na Zakarpatí. Jen velmi malá část z nich rozumí romsky. Svým jednáním a chováním popudili proti sobě místní obyvatele. Kvůli své jednoduchosti mnohdy vzbuzují soucit, nebo naopak opovržení. Naskýtá se zde otázka, kdo má Romům sloužit evangeliem? Sám sobě si odpovídám: "Kdo jiný než ten, kdo je má aspoň trochu rád." Buďme si jisti, že Bůh je má rád stoprocentně.

Pouštěj svůj chléb... Je to zajímavé slovo. Vybízí nás, abychom sloužili druhým, i když možná nevidíme výsledky, nebo dokonce nám rozum říká, že to nepřinese ovoce a je to zbytečné. Boží slovo však říká, že se jednou setkáme s tím, co jsme zasévali. V oblasti práce s Romy to tak někdy můžeme vidět a mnozí si na této službě "vylámali zuby". Přesto to však stojí za to. Jsem vděčný Pánu za vás všechny, kteří se za naši práci v romských osadách na Zakarpatí modlíte a kteří nás finančně podporujete.

Výjezdy v roce 2008

V loňském roce jsme uskutečnili dva výjezdy. Prvního výjezdu v květnu se zúčastnil Vláďa Broda z AC Třinec, který mimo jiné vždy natočí video a po příjezdu domů zpracuje a vytvoří velmi kvalitní DVD. Dále s námi jel Hynek Raszka z AC Hrádek, který je dlouhodobým spolupracovníkem této misijní práce. Dalším členem našeho týmu byl Jarek Rajca, člen našeho sboru. Na Zakarpatí mezi Romy byl sice poprvé, ale má bohaté zkušenosti s misijní práci na Ukrajině. Poprvé byl s námi také bratr Jerzy Lazarczyk z Polska, jehož sbor pravidelně finančně podporuje tuto práci prostřednictvím Wiclyfovy misie. (Vedoucí Wiclyfovy misie v Polsku, Jerzy Marcol, v romských táborech na Zakarpatí podporuje a zajišťuje provoz a budování romských škol, koupelen a jídelen pro romské děti.) Tento výjezd byl výjezdem pracovním. Navštívili jsme romské tábory, v nichž finančně podporujeme jejich vedoucí. Povzbudili jsme je Božím slovem, setkali se s hlavními vedoucími a jejich rodinami. Také při pracovním výjezdu kontrolujeme nakládání s financemi, a s potěšením musím říci, že jsou naprosto vykazatelní.

Při setkání se seniorem církve Živého Boha Michailem Balkem a pastorem romské části Šonim Horvatem vyvstala prosba, zda bychom mohli částečně sponzorovat dalšího vedoucího. Podmínky romských vedoucích jsou totiž velmi ubohé. Přesto v rámci svých možností naplno slouží. Slíbili jsme jim, že se za to budeme modlit. Naše služba na Zakarpatí je v první řadě evangelizační, a peníze, které tam vždy vezeme, jsou takovým bonusem. Bůh však na ně pamatuje i v této oblasti a motivuje české křesťany k tomu, aby mohli naplnit jejich potřeby.

Podzimní výjezd

Podzimní výjezd se uskutečnil na rozhraní října a listopadu v době. Znovu jsme navštívili tábory, kde sponzorujeme vedoucí. V táborech, které finančně i duchovně podporujeme, jsme rozdali teplé ponožky, které pro Romy upletly babičky z klubu seniorů v Dačicích.

Navštívili jsme i nová místa. Velmi se mě dotkla situace v táboře Čomonin. Byli jsme tam s týmem poprvé. Přijeli jsme asi o hodinu později, a já jsem čekal, že jich tam moc nebude. Ale byli jsme příjemně překvapeni, když jsme vstoupili do sice malé, ale plné místnosti. Na stropě svítila žárovka, která vydávala slabé světlo. Nebyla tam žádná hudba, ani kytara. A jen, co jsme vstoupili, vedoucí tohoto sborečku řekl: "Vítáme hosty z Čech a předáváme jim slovo." Byli jsme hozeni do vody. Krátce jsem se v duchu pomodlil. Vnímal jsem, že tam jsou lidé, kteří potřebují slyšet evangelium. Už během kázání jsem viděl, že jeden z nich doslova hltal slovo, které jsem mluvil. Po výzvě přišlo asi pět lidí, kteří chtěli dát svůj život Ježíši Kristu. Bylo to i pro ostatní přítomné Romy velkým povzbuzením.

Další povzbuzení jsme zažili v táboře ve Svaljavě, kde sbor vede Šoni Horvat. Je tam vidět velký pokrok. Tento sbor koupil zchátralou budovu v bývalém kolchozu, který byl v blízkosti romského tábora. Opravil ji a vytvořil z ní hezkou modlitebnu. V době, kdy jsme tam měli přijet, naplánovali evangelizaci. V táboře rozdali asi tři sta pozvánek. Lidem však neřekli, že přijedou Češi. Když měla evangelizace začít, sál byl úplně plný. To nikdo nečekal. Stále přicházeli noví a noví lidé. Museli stát natlačeni vzadu. Na začátku měla chvály ukrajinská kapela, kterou vedl bratr Sergij Barta. Chvály byly velmi pomazané. Spousta lidí mohla slyšet evangelium a několik z nich vydalo svůj život Ježíši Kristu. Zvláštní bylo, že po skončení evangelizace se lidem nechtělo odcházet domů.

Po skončení celé akce náš tým pozvala jedna romská rodina na večeři. V neděli dopoledne jsme měli možnost být poprvé v nové budově ukrajinské církve a předat jim pozdravy z Čech. Večer jsme již tradičně sloužili na hlavním romském shromáždění v Mukačevu, kde bylo kolem 150 lidí. Po skončení služby a po večeři v rodině Věry a Michaila Balka jsme vyrazili na cestu domů.
Finanční požehnání z České republiky.

Když na minulém květnovém výjezdu nás bratři ze Zakarpatí prosili, zda bychom mohli sponzorovat třetího vedoucího, tak jsem příliš nevěřil, že se to podaří. Je to vždy pro nás zázrak, protože většina lidí včetně křesťanů nemají Romy moc v lásce. Romové si v mnoha případech mohou za to sami. Bůh otevřel srdce lidí a my jsme mohli přivézt finanční zabezpečení pro tři vedoucí. Prvním z nich je Nikola Lakatoš z Vělikich Luček, druhý je Ivan Durman ze Seredně a třetí je Šoni Horvát, který je pastorem ve Svaljavě a zároveň pastorem romské části církve Živého Boha na Zakarpatí. Toto rozhodnutí padlo po doporučení bratra Michaila Balka, který zná situaci a je garantem v oblasti financí. Přivezli jsme 79 000 Kč na podporu vedoucích a také na další projekty jako například nákup levnějších stanů a spacáků pro táborovou základnu mládeže na Zakarpatí. Na tomto místě bych vám všem chtěl za naše romské bratry a sestry na Zakarpatí upřímně poděkovat.

Další vize naší služby

Už druhý rok mi Bůh dává na srdce, abychom se více věnovali vedoucím a služebníkům, aby oni sami mohli vychovávat další romské vedoucí a služebníky. Kromě evangelizační, duchovní a finanční služby chceme pro ně pořádat semináře, kde by se mohli navzájem budovat. Jednalo by se o několikadenní semináře v nějakém středisku, kde by vedoucí mohli být spolu, modlit se jeden za druhého a přijímat od Boha to, co pro ně nachystá. To, co přijmou, pak budou moci předávat dále. Tito vedoucí potřebují osobní budování, změnu postojů, charakteru a také pohledu sami na sebe. Semináře by byly dvakrát ročně. Na jaře by ho vedli a zajišťovali bratři z Maďarska a na podzim z České republiky.

Proto už nyní připravujeme tým zbudovaných služebníků, kteří by na seminářích sloužili. Hledáme sponzory, kteří by tuto službu podpořili. Samotný seminář může stát asi 50 000 Kč pro 50-80 služebníků. K tomu je ještě třeba připočítat cestovné a materiály. Dále hledáme modlitebníky, kteří by se za tuto práci pravidelně modlili. Poslední potřeba seminářů na Zakarpatí je překladatel z českého jazyka do maďarštiny. Je to nelehký úkol. Věřím však, že když Bůh povolává, tak také zabezpečuje.

Slavoj Raszka